Xavy se narodila roku 2005 jako jedno z 12 ti mláďat albino samičce Fló a sable panda samci Dutchovi. Xavy jsem si vybrala jako nejsvětlejší mláďatko z vrhu. Mým snem byla fretka zbarvení DEW (bílá s černýma očima) a Xavy byla tomuto zbarvení jakožto silver panda velmi podobá. Navíc v té době jsem ještě nevěděla, že tyto fretky vždy na 90% vybělají a tak se z Xavy opravdu stala postupem času DEW. V té době jsem ale již věděla, že k tomuto zbarvení (DEW, panda) se váže hluchota. Ale uvádělo se 70 – 75%. Dnes již však víme, že je to jinak..
Fló porodila mláďátka barev panda, blaze (jezevčí pruh) a tchořík – všechna mláďátka, kromě Xavy a dvěma jí podobným mláďatům, slyší.
To, že je Xavy hluchá, jsem zjistila postupně. Se Xavy jsem vychovávala další dvě mláďata (dva samečky). Pokud se ozval jakýkoli hluk – například něco spadlo - samci většinou reagovali leknutím nebo alespoň údivem a zkoumáním, co to bylo, Xavy ne. Když jsem prišla domu, samečci už “stáli v pozoru” - panička je doma! Xavy ale vesele spala dál. Ze začátku jsem si myslela, že Xavy je pouze flegmatická, ale později mi to prostě nedalo. Samci začali vesele kvokat a skákat když slyšeli šustit igelitku, ale Xavy až když viděla jak hopkají kolem. A tak jsem začala dělat různé zkoušky, jestli je Xavy opravdu hluchá. Pokud byla ke mně zády zapískala jsem, nebo jsem jí tleskla za zády, tak aby mě neviděla, nikdy nereagovala. Reagovala pouze v případě, že viděla pohyb, nebo cítila vibrace. Co mě přesvědčilo nejvíce o její hluchotě bylo to, že když sem kdykoli otvírala dost hlučně klec, ona spala dál, kdežto mé zbylé čtyři fretky byly okamžitě na nohou a cpaly se z klece ven. Xavy byla na nohou hned, jak jsem se jí dotkla. To většinou začala velmi kvokat a běžela hned za mnou.
Díky těmto zkouškám jsem dospěla k názoru, že Xavy neslyší. Navíc jsem si to ověřila testem BAER, když Xavynce byly tři roky.
Své chování jsem vůči této fretce nezměnila. Dokonce jsem na ní mluvila a nebo jí okřikla, přestože je to vlastně zbytečné. U hluchých fretek samozdřejmě nepomůže je okřikovat apod. Člověk musí fretku vysloveně odehnat. Na druhou stranu plácnout ji pomáhalo více než u mých slyšících fretek, jelikož Xavy se většinou lekla, protože byla zabraná a nevnímala své okolí, diky tomu měl trest větší "efekt".
Pokud nekteří lidé mluví o výchově hluché fretky, upozorňují především na to dávat si pozor a fretku nelekat, jelikož pak může více kousat. Xavy toto nikdy nedělala. Když se lekla při plácnutí a odhánění, tak se věšinou rychle utíkala schovat a přitom naštvaně kvokala, věděla že něco dělá špatně.. Když ležela v pelíšku a já ji probudila, tak se sice lekla, ale začala kvokat mile jakoby na přivítanou. V dospělosti se při probuzení nelekala a byla klidná a v životě by nikoho nekousla. Navíc přestala dělat lumpárny jako v pubertě, a tak nebylo potřeba ji odhánět. Nikdy jsem s ní neměla žádný incident, že by po mě vystartovala při leknutí. Xavynka byla navíc jednou z nejmazlivějších freteček. Mazlila se ráda a s kýmkoli. Nebála jsem se jí ani půjčit malým dětem a proto mě o to víc mrzí, že teď kdy mám sama malé miminko, už není Xavy mezi náma :( vím, že v ní bych měla vždy 100% důvěru. Navíc její hluchota se mi spíš osvědčila v tom, že ignorovala dětské výskání a ječení. A že když jsem ji někam brala a dostaly jsme se do situace, že bylo někde příliš hluku, Xavy většinou sladce spala a nic jí nerušilo. Což mi někdy naopak přijde jako výhoda.
Xavy díky své hluchotě více reagovala na optické vjemy a hlavně na pohyb. Například když byla mladičká a stála opodál silnice, sledovala auta. Bylo komické ji pozorovat. Když spatřila projíždějící auto, okamžitě se nahrbila a naježila, aby byla co největší a sledovala jak auto projíždí. Otáčela se podle směru jízdy, jako divák který kroutí hlavou při sledování tenisu. Když auto projelo, přestala se ježit a byla spokojená, ale to jen do doby, než jelo další auto a vše se opakovalo nanovo.. :)
Xavy poměrně dobře zvládala „přivolání" máváním. Když byla opodál a věděla jsem, že mě vidí a upoutala jsem její pozornost, sehnula jsem se k zemi a začala mávat lehce rukou, nebo jen hýbat prstama, aby zaregistrovala můj pohyb. Na to si Xavy ke mě přišla pro svou odměnu.
Nikdy jsem extrémě nepocítila, že by byla Xavy jiná. Dokonce i v jejím stáří, než mě navždy opustila byla stejný diblík jako byla za mlada a byla vitální (občas i vitálnější) než jiné fretky v jejím věku. Ráda si hrála, pokud neměla falešku. Když byla mladá a nudila se, kousala všechno poblíž. Bylo vidět, jak se rozhlíží a nakonec do něčeho rafne, ať palec u nohy, či prst ruky nebo jakákoli jiná část těla, ale z toho velmi rychle vyrostla a stala se z ní rozumná dáma a nakonec v době, kdy již byla několikanásobnou babičkou a neměla takové pubertální nápady :)
Když byla mladá, hodně dlouho jsem přemýšlela, zda jí připustit. Nebyla jsem si jistá, co by se mohlo stát. Jestli opravdu budou problémy, jak se všude psalo.. Ale po konzultaci s Anglickou rozhodčí, která mi řekla, že je to v pořádku. Upozornila mě na co hledět při výběru partnera a jak najít samce pro ni vhodného. Xavynku jsem se tedy rozhodla nakrýt. Zvolila jsem pro ni svého Silvera, kterého rozhodčí viděla a schválila jej. Miminka byla v pořádku. Měli úspěchy na výstavách a žádné z nich nebylo hluché. Stejně jako další její vrh.
Krýt hluchou fretku neznamená, že musí mít nutně hluchá mláďata, stejně tak jako neznamená, že když jsou rodiče slyšící, že budou mít slyšící mláďata..
Stejně tak hluchá fretka nebude nikdy mít hluché mládě jiné barvy, než ke které se hluchota váže (např. albino, champagne, sable).
Stejně tak hluchá fretka nebude nikdy mít hluché mládě jiné barvy, než ke které se hluchota váže (např. albino, champagne, sable).
Xavynka byla ta nejhodnější fretka, kterou znám, byla úžasný společník a za svůj život nesčetněkrát vyvrátila nepravdivosti o hluchých fretkách. Byla převtělení své úžasné maminky Fló a moje Best in Show...
Moc mi chybí..
